KDY SI MÁM ZAPRAVIT KOŠILI A KDY NE?

07.09.2018

Je samozřejmostí, že pokud jde o formální události jako svatba či pohřeb, víme co se patří a přirozeně si tedy košili zapravíme. A pak je tu důležité jednání, či jednoduše práce jako taková, kde je také pochopitelné, že košile patří do kalhot.

Jakmile však přijde na jiné události, mnozí jasno nemáme.

Jelikož etiketa v pánské módě je téma obsáhlá, je to něčím i jakoby pochopitelné. Rozhodli jsme se podívat se tedy na tuto problematiku blíže.

Tajemství je v typu košile

Pokud se nebavíme o událostech, kde by mělo být zapravení košile samozřejmostí, tajemstvím etikety zapravování košil není to, v jakém prostředí se nacházíme, ale naopak, jakou košili na sobě máme.

Pokud to opravdu extrémně zjednodušíme, ve světě pánských košil existují dva hlavní typy košil, co se týče jejich tvaru - jsou to ty se zarovnaným dolním okrajem a ty, které mají tento okraj zakřivený.

Pokud jde o košile se zarovnaným dolním okrajem, zde máte výhodu flexibility. Jsou to prakticky všechny košile, které nejsou výslovně oblekové a jejich výhodou je, že je vhodné je nosit jak zapravené, tak odpravené. V zásadě tedy v tomto případě závisí zejména na tom, v jakém prostředí se nacházíte a co jste si kromě košile oblékli.

Při těchto košilích si však dejte dobrý pozor na to, aby košile nebyla příliš dlouhá. Čím delší je, tím více totiž působí jako obleková a tím nevkusnější bude, pokud ji nebudete mít zapravenou. Pokud se vám tedy vaše "casual" košile zdá být příliš dlouhá, raději ji zapasujte do kalhot.

Pak tu ale máme košile se zakřiveným okrajem. Jsou to ty košile s oblouky po bocích, příp. s tzv. "Ocasem". Taková košile je vysloveně určena k tomu, aby byla zadělaná, bez ohledu na situaci. Toto zakřivení je sice typické pro oblekové košile, ale nezřídka se může objevit i na méně formálních, volnočasových košilích. Tak či onak, pokud ji nezapravíte, dáte lidem dobrý důvod k tomu, aby si na vás ukazovali prstem.

Tak co, oblekové či neformální?